Poutník

poutník

...stíny sáhly k nekonečnu
k čáře nejbližšího osudu
země a bez konce nebe tečnu
kde cíl tuší svého pochodu

dál k obzoru, co včera stejně dnes
mezi poli, hlíny - suti pouští
jenž co věrný pes
dobrovolně neopouští

jak lehkovážný Quijote
směle bez přístavu pout
a obzoru co přítel
jak nové doby bloud

co svou vlastní lodí
i své duše doktorem
dál mořem, co další touhy plodí
lodí s přehlubokým ponorem

není noc a není den
ve vlnách, bronzu obilí
v očích umanulý sen
za krokem krok, míli za mílí

krajem kopců, jež příboji se podobá
kámen po kameni za krokem krok
jak neklidná voda
jako nové řeky tok

stejně jako Roland
v osudovém průsmyku
bez domova nomád
za soumraku, úsvitu

není noc a není den
sotva tuší stopy v údolí
za vzdáleným městem
jen odřené nohy dávno nebolí

blátem cest, po kameni kámen
chtěje dohnat vlastní stín
ranní mlhou, v mysli Amen
krajem vůně vín

pak oči přečtou další míli
a on dávno, dávno ví
ještě není v cíli
přesto dávno v něm již dlí...