V nejkrásnějším dešti

Stojíš na dosah, nevíš, že jsi náš
třpytíš se, voláš svou kamennou stráž
umíš plakat, celé dny, nic nepředstíráš.
Nesevřels', nedusils', a tím zasáhl jsi více
otáčím se smutně a rád, sobě říkajíce:
opustíme tě, ale zpět najdeme si cestu
v šumu deště, shledáme se, na stanici Nestun.