STÁŘÍ
STÁŘÍ
Pryžové končetiny stáří
zaprášený fotoalbum
sádrové odlitky tváří
pohlcují vlastní olejomalbu
vrásky
jako tučné písmo
v letokruzích kmenu
dávné lásky
Alzheimerovo číslo
snad jsi vzpomenu
z fotek slepené příběhy
co už dávno odsál čas
a život rozdal nový balíček
cinknutých karet
už kolikáté slunce a sněhy
v kloubech máš
na hromadě zbytečností staříček
co nosí ošoupaný baret
na lavičce v parku
popadáš dech
a slunce kreslí shrbený stín
oči tetelí mžitky na dálku
osamělí povzdech
pochoval jsi už i její klín
tak tu sedíš
a přemýšlíš
jaký to má vlastně smysl
přežít všechny blízké
syna ti vzala válka
a ženu
jsi pohřbil v loni
zbyla ti jen kořalka
život ztratil cenu
když pro tebe,tu nikdo už není.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Na takové verše máš čas, a raději je nikdy nepiš, nevíš co Tě v životě čeká. Osud mě překvapil v 77 letech.
17.06.2011 19:02:00 | ilaila
Znám pána 84let o vše přišel a přesto neztrácí optimismus a snaží se žít aktivně...navštěvuje mě denně v práci přinese noviny a já mu je čtu-už nevidí a pak řekne že je rád že jsem a že se bude těšit na další den až mě zase uvidí i když rozmazaně-jednou mi řekl že podle smíchu by mě rozeznal mezi tisícem žen...mám ho strašně ráda...je to můj vzor
14.06.2011 21:50:00 | la loba
... těžký úděl - přežít ty, které má rád ... ale pořád je tady ještě možnost, že má někdo rád jeho, nebo ne ;-)?
Skvěle napsáno, byť je to smutný ...
... Na pramici s časem se osud přetahuje o veslo v řece života ...
14.06.2011 21:34:00 | Bambulka
