Vzpomínky
Vzpomínky
Vonící květy při západu slunce
vzpomínky dávný a tísnivý chlad.
Zamknu až navždy svý bušící srdce
temnota a chtíč pomůžou mi snad.
Perem mý touhy píšu do tvý kůže
tajemný znaky a znamení.
Nikdo, jen ty mi dnes nepomůže,
když trápí mě zváštní mámení.
Pro lásku brečím a schovávám stud
v těch nocích touhy ve tvém pokoji.
Jen mlčky hladím tvou mužnou hruď
ty roky smutku mi za to nestojí.
Komentáře (5)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Souhlasím. Mě se také líbí. Je pochopitelná,citová a patrné,že od srdce. "Spodní" koment mě doslova vytočil a takovéto exempláře bych s chutí vyhodila, protože kazí liter. Sem si lidé chodí přečíst myšlenky jiných pozitivní i negativní a své sdílejí. Nemyslím, že bychom chtěli číst - promiňte mi - hnusy.To se mi hnusí
16.06.2011 13:54:00 | E.T.Jane
kruci přečetla jsem si to znova a pomalejc a žádnej kýč tam nevidim! jen spoustu citu. takže paní z prvního komentu at zavře...pusu.
16.06.2011 13:36:00 | chicacheca
bud v klidu, jsou tu mnohem kýčovitější věci...tohle je alespon upřímný a je to na tom vidět, dává to tomu smysl...jako neni to to nejlepší co jsem tu četla, ale zdaaaleka ne nejhorší taky. a je celkem povedená, fakt.
16.06.2011 13:34:00 | chicacheca
Napsala jsem pár básní a je v nich celý můj život, trápení a pocity.nikdy jsem je nikomu neukázala až teď.ale asi to byla chyba.bohužel někomu se to zdají být kýč.ale myslím že spíš proto že je nechápe.ani chápat nemůže,bohužel.Ale děkuji za názor.
16.06.2011 12:52:00 | Kalypsó 2
