Skrytá

Kdys jeden muž deník psal
Já jsem ho četl, inkoust snad lhal
Papír mi vyprávěl podivnou zvěst
Rozhodnut proměnit vše co znám v lež

Žil hrozně dávno, smazal to čas
Dnes je jen démon co vzal ho ďas
Jenže v těch řádcích co číst teď smím
Není to duch a strašlivý stín

Má duše úpí, chce zpět svůj řád
Žádny z nás neměl ty řádky znát
Ty klamy, kterými krmily svět
Snad neměl prohlédnout lidský věk

Pravda ta zlotřila tajemná dáma
Po věky stávala ve tmě jen sama
Vždy byla tajemstvím bezpečně skrytým
Jednou snad zboří prastaré mýty.