Pořád se budu ptát
hvězd na můj osud
Budu chtít všechno znát
jako dosud...
Najdu sílu v mokrém kapesníku
ze slz dám stop vykřičníku!
Já chci jít dál...
Z dlaní můžu kousek dát
pomoct ale i brát
Pár vět nic vážně nezmění
srdce přeci není z kamení
Ale já ho ráda dám....
Otevřu a on přijde sám
a uvidím ho konečně se smát
Vždyť 400 krát ho znám
to mé modro nad hlavou....
Modro ti sluší,Kačko:-))))A tisíceero přeju ti námětů a slůvek do další tvé kouzelné tvorby:-)))
19.06.2011 19:50:00 | Marcone
Kettuš, moc pěkně napsané a myslím si, že není potřeba cokoliv dodávat. ST!*** to je jasné.
19.06.2011 19:49:00 | NikitaNikaT.
Pěkná, ale ve hvězdách to nenajdeme nikdo...
To se jen tak říká. :-)
19.06.2011 16:59:00 | hatlapatla