Náhrobní kámen
a věnec z jeřabin
zlaté písmo na konci amen
silné pouto karabin
slzavá zátoka
svíce tiše dohořívá
nadechni se zhluboka
tam kam jdeš,je pachuť neživá
neotáčej se zpátky
na to už nemáš čas
smrt zatnula drápky
tělo ji dáš
ale duše bude svobodná
tak tvarohově mléčná
a nebude samotná
ani konečná
ve své podstatě výjimečná
jako osobnost člověka!
Skoro každý z nás
dostal na svět stejné šance
pravda…někteří neměli to štěstí
ale bojují,se svým údělem
a ti co ho měli
si toho častokrát neváží!
A promrhají život
nepodstatnými věcmi a malichernostmi!
Teď i kdyby chtěli
Charón už je převáží
pozdě říkat si idiot
pozdě nad sebou s lítostí!
Závěrečná slovka celé dílko dobře uzavírá... ano, někdy jsou to malichernosti, co člověka potopí... a proto já děkuju za lásku, kterou mám, za to, že když někdy člověk šlápne vedle, by by mohl šlápnout, je někdo, komu na mě záleží a včas mě zastaví... řekne pravdu do očí, otevře mně oči, přestože mě to někdy bolí... jsem důvěřivá a naivní, to se někdy stává.
25.06.2011 16:13:00 | NikitaNikaT.