Na štítech
Na štítech
O vlásenky na tvých rtech
jsem si poškrábala dlaně.
Byly prázdné.
Do krve popraskané.
A na zdech,
na štítech
visely tlustoskvoucí stíny.
Pukliny osudů.
Naše vlastní prolákliny.
Byly tam,
a padal do nich prach.
Stíny.
Krev.
A já...
tvůj vrah.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
Prolákliny, vlásenky, dlaní nesmažeš. Ať chceš a nebo nechceš, je stopou hlubokou, hlubší, jak rýha v poušti.
Tedy, snad, je to znamení hluboké. Jako tyhle krásný verše,tesané. 1***
05.07.2011 04:05:00 | cevert
Opravdu působivé, spare... ST!*** za jistou hloubku, ten závěr je hodně silný.
25.06.2011 16:10:00 | NikitaNikaT.
Tohle beru.
24.06.2011 23:22:00 | inhalium
