Jsem modlitba, co vyzní hluše,
jsem jen další ztracená duše.
Jsem duch bloudící v tmách,
jsem sen, co rozpadá se v prach.
Jsem jen přízrak s lidským tělem,
jsem sama sobě nepřítelem.
Jsem květina, co uvadá,
jsem opuštěná zahrada.
Jsem ta, již nikdo nevnímá,
jsem naděje, která umírá.
Jsem píseň, na kterou málokdo vzpomene,
jsem srdce žalem zlomené.
Jsem vyhaslé slunce, co nezáří,
jsem slza stékající po tváři.
Vydaná na pospas osudu
a bohužel jiná už nebudu.
čekajic ve tme...
http://www.youtube.com/watch?v=99qKiAttU1s
29.06.2011 22:09:00 | Raziel PsyDearth Characith
Člověk se mění... postupem času, je to dáno okolnostmi. Ovšem, jsou vlastnosti, které zůstávají navždy...
26.06.2011 11:05:00 | NikitaNikaT.