Elektrické psaní

Jako bubeníkova palička,
bříško prstu klávesu hladí,
dokola nulu střídá jednička,
když ruka ruku svádí.

Myšlenka přechází v prostou elektřinu,
jak mnoho se ztrácí z té původní látky,
při cestě tam a výstupu zpátky,
mnohý tak nespatří původní dřinu.

Kde je ten básník, který tu píše?
Což jsem se zbláznil přátelé?
Prý se jen schoval - to už je klišé,
do malé bedýnky z ocele.