Maluj

Přes slzy nevidí, zlomený usíná,
Tiše si pro sebe život proklíná ,
A krůpěje soli padají na polštář…
Prosím, řekni mi, že ještě si vzpomíná,
Na vše, co musel jsi přetrpět, myslívá-
že ještě neztrácí svou tvář…

Chyby nejsou okovy, co k zemi nás vážou,
Chybami se člověk učí, a knězi o nich kážou,
Nejsou to prohry, ale mezníky života,
Každou loď lze opravit, i když neslavně ztroskotá…

A já stejným způsobem uzmu tichá srdce,
Okamžik je podržím a zahřeju v ruce,
Dodáme jim barvu, třpyt a jas,
Zastavíme čas,
Vrátíme jim hlas…
Zbavíme se černé, do níž chtěla se skrýt,
Ukážeme, jak nádherný je pocit umět zase bít,
Jak málo stačí k tomu, k čemukoliv chceš!
V mém světě neexistuje slovo nezvládneš.

Není to iluze a ani klam,
Dokážeme zahojit každý šrám,
Co odkryjí jemné pastelové linie,
tančící s papírem v nejkrásnější píseň,
Nepotřebujeme čekat, až nás život zabije,
Nepotřebujeme zadusit radost a prohloubit tíseň.

Nechceme ničit a sny jiných bořit,
Potřebujeme cítit, znovu a nové tvořit,
Potřebujeme barvy, abychom byly šťastní,
Aby bylo možné oživit sny vlastní.
Možná to zní zvláštně,
Ale je-li někdo na dně,
Ať nezabíjí z vášně
a podívá se na mě.
Mám pro něj dvě slova, jedno z nich je daruj.
Odevzdej svou zlobu a zapomeň na ni,
A to druhé? Maluj,
a dokaž mi, že není nic, co ti ve štěstí brání.

Vše je plné světla, co zaslouží si pozornost,
Udělej z temné tmavou a z nouze ctnost,
Nech kolem sebe rozeznít zlaté zvonce,
Barevný je totiž svět, co nebere konce.