Dárek pro mne...

Nestojím o výlety
vzdušným balónem.
Ať čte mi sonety,
Romeo pod mým balkónem.

Nestojím o drahé kamínky,
kašmírové svetříky.
Chci si hrát s vlasů pramínky,
natrhat si šeříky.

Plná náruč zlata a stříbra,
přesto v ní nic není.
Dívat se, jak kmitají motýlí křídla,
to je pro mě jmění.

Pro tu vůni fialových kvítků,
pro ten pocit volnosti.
Budu číst z pradávných svitků,
jak málo je lidské moudrosti.

Více než kdy dnes chybí světu,
je pln touhy hmotných statků.
Nikdo nevšímá si květů,
žijeme život plný zmatku.

Tak mi pomoz najít zkratku…

K večeru na louce, ten nestojí nic.
Den plný smíchu a něžností,
je pro mě víc.
Strávit ho s tebou, bude mi ctí…

Rosa na víčku, sklopené řasy,
dotknout se tvé tváře,
potom ti povím asi:
,,To nejsou oči, to je dar od sklenáře.“

Pochop, že…

Pít víno z lahve a ležet v trávě,
byl by pro mne, ten nejdražší dárek právě…