Hlas

Temnotou ozývá se hlas,
nepatří nikomu z nás.
Hlas jak křehká křídla motýlů,
jak krásný jemný hlas andělů.

Z dáli se ozývá,
do duše zaznívá.
Však není tam a není nikde,
je to jen odraz fantazie.

A však, vymyšlené to není,
je v něm reality pohlazení.
Slova cizí, neznámá,
ze záhrobí podaná.

Hlas zpívá píseň utrpení,
jež nezná nikdo v žádné zemi.
Jak temnotou se ozývá,
šťastná píseň zaznívá.

Ten hlas, poslední potěšení,
krátké sladké políbení.
Poslední krok do neznáma,
cesta zatím není známa.

K hlasu krok, krok ke konci,
se Smrtí jak milenci,
skončíme v objetí,
láskyplném pojetí.

Poslední nádech a hlas doznívá,
vím co se stane, mé tělo umírá.