mezi dvěma cestami

Občas
mezi dvěma cestami
a stébly
a chvílemi,kdy únava klíží má víčka
k trojrozměrným branám snové fantazie...
a nebo spánku kterému chybí sny
a čas neví,že je časem...
věčnost ta nebolí
bolí jen chvíle ponoření...

Ale někdy
když mnou zabloudí procházka
a rým básně složí si mé myšlenky jak domino
procházim se znovu
a dýchne na mne
cosi víc..
a cítim se jako kus dřeva nesený proudem
horského potůčku
až někam,kde kvetou sluneční paprsky
a květiny si něžně přisvojily oblohu...