***
I.
Znám most dýchající žábry průduchů
kde život končí zábradlím a
člověk skočí svou poslední výšku
déšť smývá kapku
slunce se schovává v teple
v teplech lůn mladých podbříšků
prvorodiček
Stojím tu uprostřed vesmíru
bojím se klopýtnout o
soudržnost vzdálených hvězd
neporušit stabilitu koloběhu života
ohlížím se a odcházím oběma směry
most zůstává viset téměř nehnutě
časoprostorem
II.
Most
život končí zábradlím
a
člověk skočí poslední výšku
déšť
smývá kapku
slunce
divné
v podbříšcích
Stojím uprostřed
bojím klopýtnoutí
o
soudržnost
koloběhy
ohlížím se
odcházím oběma směry
časoprostoru
III.
Zábradlí
naposledy
déšť
slunce
klopýtnutí
ohlížím se
všude časoprostor
stojí
IV.
Z podbříšku zábradlím v časoprostor
… hups
***
Z podbřišku do podbřišku
z mostu domů
pod mostem neprší
všude dobře
v podbřišku nejlépe...
ST!
13.07.2011 19:02:00 | Mario de Janiero
pohcopil sem jen utrzek (asi) a po svym coz je spatne (asi), ale staci
08.07.2011 18:29:00 | 4LJFilip
Skvělé! Jen jestli spíše než o vývoji básní je to o životě a nedostatku času? Nebo je to o zmoudření, Františku? :o))
ST!
07.07.2011 23:41:00 | Zasr. romantik
...za IV. tam patří, snad ti dnešní mlaďoši nebudou tak skromní na slova a budou stejně květnatí jako Vy...u I jsem se zamyslela a IV mě rozesmála
07.07.2011 21:44:00 | strawbery