Nic než láska, nic než světlo,
co v nás znovu nevykvetlo.
Alej trnů v sobě skrývá,
slova jež se v kůži vrývá.
Křídla hmyzu šustí zvuky,
dotýkat se chci tvé ruky.
Město vzdechů klidně spalo,
pak si náhle předsevzalo.
Budu křičet, začnu toužit,
svým citům teď budu sloužit.