JAK SE LOUČÍ BÁSNÍCI

JAK SE LOUČÍ BÁSNÍCI

Jak se loučí básníci ?
Ne s pompou, za potlesku
v záři lesku a s kyticí...

...jen jako když střídku v krajíci
rozpouštíš volně po jazyku
jako když náušnicí spodiny
cinkneš do obrubníku chodníku
a podle zvyku policejní hodiny
zavírá se krám a měsíc sám
a jediný zůstane s tou poběhlicí
Večernicí nerušen a nevnímán...

Jako když špína ulice
volně stéká po průzoru sklenice
a na hladině alkoholu se mění
ve skvrnu neřesti a vzdoru..
a dětského snění...

Jako když gramofon dohraje
poslední lampa zhasne
a můra v slepé pýše žasne
nad svou zmateností cesty do Ráje
a tím, že něco už není...

Jak podzimní listí, když ví
že prohraje, jako ta střídka chleba
co rozpouští se v břiše až po své okraje
a po letech znovu v ústech voní
jako lípa do kraje...
pro NĚHO a pro NÍ...

Básníci, odcházejí tiše....