BLESK Z ČISTÉHO NEBE

Strnutí šíje
a mráz sešlape páteř
jako papírové schody
mé srdce po nocích vyje
lásko!...je to svatokrádež
a tak moc to bolí

tlukot…tě vidět
hukot…tě nemít
tlukot…tě nenávidět
hukot…tě nechtít

slzy jako horké olovo
zasyčí do dlaní
když čtu vněm konec
i poslední číslo klaunovo
blázen,šašek bez uznání
nezaslouží si do srdce bodec

i když už se mu nesmějí
ale ani netleskají
tak proč,čas krásno rozmělní
a dva už spolem se nesetkají

už nezkříží si cestu
a na semaforu života
jeden má červenou
a ten druhý zelenou
má duše už není z azbestu
a tak vzplane jako pustota
když udeří blesk a podlomí v kolenou
lásku vysněnou.