Anotace: Já, já, já...

Téměř jsem zapomněl jak se cítím mizerně.
Zběsilé myšlenky a nenávist ze mne vyprchaly
a cítil jsem i ty hnusné sympatie k okolí.
Dobře jedině, jsem-li tak zvrhlý,
že cítím hnít své tělo zas,
zkaženou krev ve svých žilách,
jak táhne se mi z mozku vlas
nazývaný míchou v knihách.

Jen krvavé víno dodává mému zraku jiskru
mým tvářím rumělce,
však dechu jedový zápach
a myšlenkám ďábelskou zkaženost.

Chci se do morku kostí drásat,
zbavit svou schránku tekutin
a bez života nad tímto stavem jásat!
Ach, ať ze sna se teď nebudím!

Zvracet a klátět se budu pod vlivem látek,
Jež mi lékař předepsal!

Chci zas trpět jak zvíře,
jen o sebe se bát.
Sedět a skučet v díře
z myšlenek vystavit si hrad.

Nicotnou podstatu sebe sama
vystavit na odiv peklu.
Autor Muji, 14.07.2011
Přečteno 301x
Tipy 5
Poslední tipující: tato22, NikitaNikaT.
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Zvláštní pocit z Tvých veršů mám... řekla bych s povzdechem smutný... život je někdy pes. Zní mi to jako jakási zrada z blízkého okolí, soudím tak dle prvých vět... nevěš hlavu, buď sám sebou. Chybovat je lidské a odpouštět také, ovšem... ne za každou cenu. Ačkoliv chmurné dílko, je dobře napsané.

14.07.2011 21:00:00 | NikitaNikaT.

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí