Anotace: Seděla jsem u monitoru na fejsbuku a něco mě napadlo... Je to moje 1. báseň tohoto typu, za komentáře budu vděčná :)
Sbírka: Má včerejší tvůrčí chvilka 1.
Sedí, kouká do monitoru,
čas beží rychleji než by čekal
obyčejný, malý člověk.
Ponořen ve světě.
Úplně sám. Nikdy
by si nepřál být ztracen
a přesto kolem běží
všichni. A nevidí jej,
ani jeho utrpení.
Z hecu volá pomoc,
střípek naděje se rozbil.
Pomoc nikde, život v tahu.
Sedí a kouká do monitoru.
Hlavně že má 500 přátel
na fejsbuku.
Sedí, a sám kouká do monitoru
zničen,
zapomenut ve světě.
Sedí u monitoru.
Tak jsem se v předešlém komentáři nespletl (ten následující, beru to pozpátku)...máš svůj styl, nejsi svázána a nesnažíš se rozstříhat návod na používání fénu a ty fragmenty prezentovat jako vznosnou poezii...to je hodně dobrý !! dávám ST a těším se, jak budu tvé písmáctví sledovat cestou zrání....přeji hodně zdaru....(P.S. obsah básničky je taky hodně dobrej) :-)))) ahoj
22.07.2011 16:47:00 | Houda
Všichni máte pravdu! Já už jsem dávno poznala, že virtuální přítel není přítel ještě před fejsbukem. Bylo to docela zajímavé, kruté, ale i zábavné probuzení.... :D
19.07.2011 21:01:00 | Rezkaaa
Fejsbuk je největší žrout lidské duše!!!!!!! Ještě nikdy sem tam nebyl a ani nikdy nepujdu!!!! Mě stačí že sem na básničkách,hodnotím a komentuju a půl dne je v prde.i.
18.07.2011 19:12:00 | ECHO PARAZIT
Nehledej přítele přes počítač na fejsbooku,přítel musí vždy stát po tvém boku.
18.07.2011 14:13:00 | Donne