Jako holubí dům.

Znáš ten tmavý dům
kde malá křídla holubí
když vzdávají se snům
kde se láska zasnoubí
koukáš klíčovou dírkou
těm slovům nechceš rozumět
je to jak když škrtneš sirkou
zůstane popel z vět
kdes uviděl krásnou dívku
proč sama šla spát
nehledej myšlenku
ale mít pořád rád
je to dům tvých snů
jo,v zapomnění
bludiště prázdných dnů
co příští chvíli nepromění
chce to věřit příběhům
proč něco jen bloudí
ticho věřícím rýmům
jen smutné Oči Holubí.