KATEŘINA
KATEŘINA
KATEŘINA
Když noc spouští svoje hnáty
níž
a její vlasy rozevlátý padaj
na mou zem
vidívám tě za vozem jít
Kateřino
ty mě však nevidíš...
A když je všude klid
a ženský sčítají si věno
já po tají
volávám tvé jméno
Kateřino
ty mě však neslyšíš...
Natrhal jsem Devětsil
a Hadí stříž
a stydlivě
jsem ti je na hrob položil
ty s rukou ve vlasech
ses mi smála
Kateřino moje malá
že se nestydíš !!
Komentáře (10)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Víš, prožít zážitek kl. smrti je jistě Nezapomenutelné a právě tuhle, jak píšeš, zprávičku, mohl napsat zrovna člověk, který ho měl.A ty Tvoje slova, fakt nemaj chybu.
26.07.2011 11:07:00 | Jeněcovevzduchukrásného
To už máš jedno jak to je, zprávička nezprávička, ale slova jsou Tvoje a já Ti na to skočil, že je to Tvoje zkušenost, protože to je napsané i tak ze života a od Srdce.Krásné.ST.
26.07.2011 10:53:00 | Jeněcovevzduchukrásného
ahojík Lacerto....ta básnička mě napadla opravdu jen tak, bez konkrétnosti, při čtení jakési zprávičky v novinách...dík za bodík/y...:-))
26.07.2011 08:01:00 | Houda
snad v každé básni máš něco, co "dloubne v okolí srdce" ... jak to děláš. .)
26.07.2011 07:52:00 | lacerta.agilis
