Až jednou
Až jednou
Až jednou
Už nikdy nebudu chodit,
jen ležet,
psát a slova plodit,
čekat.
Až svíčka dohoří
a mé tělo se pak v hrobě rozloží.
Sbohem hory, skály studené,
lesy, řeky, větře, slunce,
mosty, města, země vzdálené.
Moře, kde chci mít odpočinek.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Smutně pěkné.Má žena byla taky fotografka a pracovala za komančů v prvním minilabu v Praze Na Příkopě a teď je v inv.důchodu.Jak já jí občas říkám, dokud ještě žijem, je všechno oukej!:-)
01.08.2011 12:55:00 | Jeněcovevzduchukrásného
Patricie,ještě se s ničím neluč.já to vím,život je někdy boj,moje moto je-když už nemužu,tak ještě přidám...takže piš,ať mám co číst.)))
30.07.2011 10:18:00 | tato22
tvé myšlenky jsou smutné velice, však nikdo ti je nesváže a mohou vyrazit kam chtějí, je-li dost představivosti a kuráže ..
27.07.2011 00:10:00 | kasparoza
