Vyhaslá zápalka

***


Šeptala vyhaslá
zápalka chodníku,
že někdo na rohu
počural zeď,
potom si poskládal
nádechy v hrudníku,
poškrabal od štěrku
zjizvenou pleť.

S prázdnýma rukama
v závětří usíná,
po nebi zažloutlém
brouzdají supi...
Kámen se ustrnul,
ruka se zatíná,
chvíle se hromadí
jak hvězdokupy.

V krabici od cukru
ukryté pahýly
příčin a následků
amputovaných,
tváří se jako by
tragické nebyly,
jako by neznaly
chuť kapek slaných.

Těžké a zbytnělé
výpary z popelnic
jak líná kočka se
po dlažbě plouží,
vnikají do sklípků
rozbolavělých plic,
společně s vlhkostí
podzimních louží.


Oblohu sevřenou
šedými činžáky
sešlehal do ruda
sluneční bič,
vyhaslá zápalka
s mírnými rozpaky
propadá mřížkou
a odplouvá pryč...


***