Mučíš mě přízrakem
když za oknem usrkávám tmu
aby ráno dospělo dřív
do fáze kdy zánikem
téhle noci,pocitem samoty hnu
než rozpadnu se na tříšť
na takové drobečky
co nasypeš ptáčkům do krmítka
aby ukojili hlad
a zbytek si schováš do krabičky
protože život podle pravítka
to jsem nikdy neměl rád
ty drobounké rituály
jako ranní kávička
a vůně tabáku
na pánev vajíčka
tak promiň…..mám srdce tuláků
mučíš mě zlatou klecí
jsem jen ozdobou tvého ega
ale já mám
instinkt tažných ptáků
pudy zvířecí
nikdy nebudu kostka z tvého lega
nezapadám
mám úmysly zaječí.
Tak tohle znám...někdy mám chuť prostě jít za nosem a jindy tu chuť má zase přítel ale nakonec se vracíme a jíme spolu ty vajíčka a pijeme kafíčko a nadáváme jak jsme to dopadli jak dva důchodci...
01.08.2011 09:03:00 | la loba