Dnes nemám čas tu básnit,
tak to vezmu rychle.
Prostě..někdy i z veršů
může vzniknout krychle.
Dívám se na svět,
jak spěje ke kolapsu,
většina co znám
má prázdnou kapsu.
Já nejsem jiná, na koberec si lehnu,
vezmu krásnou knihu a z domu se nehnu..
Na koberci u krbu krásně se sní..
já s knihou v ruce..já utápím se v ní...
Btw. já se třebas chudá narodila a nejspíš chudá umřu, co financí se týče, ale ve skutečnosti su nesmírně bohatá, mám city, lásku, přátelé, žiju normálně, netoužím po vysoké noze, su obyčejný člověk a nic mě vlastně nechybí... nestěžuju si a tak... totok dílko přišlo mně skutečně vhod.
14.08.2011 16:44:00 | NikitaNikaT.
Aj obyčené věci, denní všednosti mají v sobě kouzlo... nač spousty peněz? Peníze budou a my nebudem... já vím, peníze nejsou a my strádáme... ale, jsou maličkosti, které prostě prozáří den. ST!***
14.08.2011 16:43:00 | NikitaNikaT.
druhou sloku si my šlohnul ty zloději....háá! podívej se na mojí básen kolaps a pochopíš.
05.08.2011 21:33:00 | ECHO PARAZIT