Anotace: Totální deprese, vyčerpání, chci odejít a už se nevrátit. Připadá mi, že za všechno můžu, protože každý na mě všechno hází. Prostě konec.
Sbírka: Mé půlnoční chvilky 2.
Už prostě nemohu dál,
není nikdo, kdo by při mě stál.
Nezvládám to, jsem vyčerpaná
a naděje není žádná.
Už nezodpovídám za své činy,
už nezbavím se té hrozné viny.
Jako Pilát Ponský ruce si meju
a v pekle místo si hřeju.
Mám všeho nad hlavu,
hledám zábavu,
křičím dost!
Snad pomůže most,
ze kterého skočím.
Celou duši smočím
v ještě větším pocitu
viny. A je to tu.
Nemůžu dál, nezvládám
tu bouři, co v srdci mám.
Rodina mě odstrkává,
s mými city si pohrává.
Deprese, slzy,
snad skončí to brzy.
Prosím, pomozte,
co nejdřív mě dorazte...
Až k Tobě má slova dorazí,
nevím, jestli Tě dorazí.
Tu je máš: "Rezkooo, vydrž!"
Chce to však koňskou výdrž!
08.08.2011 23:07:00 | Špáďa
Děkuji :) To ale nebyl problém ze strany rodičů, to sem psala jako další dílek do celku. Myslela sem, že budu utíkat někam pryč dokud nepadnu :) Díky za podporu, už je to dobrý :)
05.08.2011 23:29:00 | Rezkaaa
Přidávám se k Párkovi,všichni jsme si mysleli v tvém věku,že nám rodiče nerozumí,vše se změní k lepšímu,vydrž.Ano piš dál básně.Nikdy nejsi sama.Ahoj.
05.08.2011 23:19:00 | Donne
nejhorší věk jest tvůj a porozumění rodiču v nedohlednu,tohle prožíval každý a prožívat vždycky bude,je to tak na světě zakodovaný,tak nezoufej,hlavu vzhůru,brzy se vše srovná,zatím piš básně.
05.08.2011 22:49:00 | ECHO PARAZIT