Slova útěchy

Anotace: Život je jako horská dráha. Jednou jste dole, jednou nahoře. Já jsem zrovna teď někde v Mariánským příkopu. Štěstí se ke mně otočilo zády. Tak píšu básně. Volný verše...A vždycky si myslím, že to pomůže. Ale pomůže to? ...

Potřebuju pohladit na duši.
Uzdravit to, co tak strašně bolí.
Zašeptám ti tiše do ucha
pod tmavou kadeř vlasů.

Ale jak tě mohu pohladit na duši?
Jak mohu pohladit něco, co se nedá
ani uchopit?
Jak mohu uzdravit něco, co se nedá
ani pohladit?

Slova.
Jen něžně šeptej slova, lásko.
Snad aspoň v jednom z nich
najdu útěchu…
Jen ona můžou vyléčit to, co zbylo
z mé duše…
Ze mě.