Starý, nepotřebný a zbytečný

Stářím trestaný až na doživotí,
Za to, že umřít zavčas neuměl,
Do dnešní společnosti již nepatří,
Osamělý, rodiny bývalý živitel.

Míří pozvolna směrem ke smrti,
I když už skoro nikam nechodí,
Na ulici se jen tak štrachá při zdi,
Vždyť v MHD ho sednout nepustí.

Kamarádi dávno v zemí tlejí,
Na pivo s ním nikdo nechodí,
Dúchodci o dvacet roků mladší,
O jeho společnost nestojí.

Křestní jméno kulhá kdesi vzadu,
Drží se ho jenom příjmení,
Položka na sčítacím archu,
Ani jeho sousedi je neznají.

O moudré rady nestojí nikdo,
Zájem o ně současnost nejeví,
Rozumy dědků by přišly draho,
Mladí je milerádi vyhodí.

Čas už vůbec nemá rozměr hodin,
Jenom dnů, co ještě zbývají,
A začátku Televizních novin,
A důchodu na poště výplaty,

A tak mimo čas si žije život,
Který je stále více k nežití,
Takový běžný člověka osud,
Kterého dělá svět, že nevidí.