Chtěla jsem ji zachránit...

Anotace: Nevím, asi to ani není báseň. Napsala jsem to, když jsem jela s bušícím srdcem za kamarádkou. Měla jsem hrozný strach, že se jí něco stalo. Všechno bylo naštěstí v pořádku, ale to jsem zjistila až pak...

Sbírka: Mé půlnoční chvilky 2.

Cítila jsem pohromu,
když za zvuku hromu
ozářena sluncem
na kole jsem jela.

Poháněna strachem
nedbaje na blížící se bouřku,
chtěla jsem ji zachránit
před nezachránitelným.

S každým okamžikem
zoufalejší jsem byla.
Chci jí pomoct,
ale chce to vůbec?

Nechtěla, opojena štěstím
a omámena touhou.
Obejmuta spáry zla
a úlisnými řečmi.

Nedbala na mé výkřiky
a nechala se zlákat.
Málem zaplatila, a já také.
Ona za přátelství a já za strach.


Pozn.: zpětně si uvědomuji, že to bylo nejspíš trochu přehnané, protože to bylo psáno v okamžicích největšího strachu.