Hlad

Jednou v létě jsi mi do ucha šeptal
Že jsem tvá srdcová dáma
Vzpomínáš?

Na podzim jsi se v rohu pokoje s otevřeným oknem
Snažil do světa vykřičet pravdu
Pravdu o černé atrapě
Co mi buší v hrudníku
A rozkošnicky požírá ta milující srdce
Která jí věnují ostatní

Tehdy začala má hluchota

Slzy ti tekly po tvářích
A kapaly na podlahu
Měnily se v ledové květy
Žijící vlastním životem na okně mého pokoje
Sledující můj tichý život
Zatracené

Oháněl ses chytrými slovy
Manipuloval davy
Měnil životy
Skrytý sám sobě
Bez životně důležitého orgánu
Který jsi mi kdysi věnoval
A nechal v rohu pokoje
Místo své přítomnosti

Víš
Asi bys měl vědět
Že ho už nemám

Letos byla krutá zima
A řezníkovi psi neměli co žrát