Vzpomínám,
na tvoje myšlenkový pochody...
Tenkrát jsme na sobě měli,
zelený kalhoty a kostkovaný košile...
Ty jsi měl,
vyčesaný vlasy až do nebe...
A podával jsi mi,
tu ďáblovo trávu....
A s tvým úsměvem,
přišla pohoda...
A já se vznášela,
někde nad horizontem...
A to byl,
můj trumf...
Proti všem,
mým démonům....
Jenže pod tvými víčky,
schovávali se černý myšlenky...
Tak temný,
jako tvoje ranní káva....
A když,
sis na naší poslední schůzku....
Vzal ten provaz,
teprve tehdy jsem tě pořádně poznala....
A všichni ti démoni,
byli celou dobu ukryti...
V tobě,
a po mně plival jsi ten svůj jed...
Tak jsem ti vyrvala srdce,
pěkně pomalu...
Abys to cítil,
ten pocit, poznání...
Zakopala jsem ho,
pod strom...
Tam kde jsi mě poprvé líbal,
vzpomínáš?
A ty,
jsi odešel....
Navždy,
a bez řečí...
no tyhle ty típky a tipky co se chtěj oddělat k vůli lásce fakt miluju.
10.08.2011 22:05:00 | ECHO PARAZIT
no on věděl že to s námi jde z kopce, tak se chtěl zabít A citově mě vydíral...
10.08.2011 21:41:00 | whiolet
ty jo ,prej to není veledílo,hustý....há na poslední schůzku si vzal provaz....asi se pak pěkně vybarvil hošík vid?
10.08.2011 19:27:00 | ECHO PARAZIT
Až srdce mně právě buší... četla jsem jedním dechem, pro mě hodně silné a působivé. ST!***
10.08.2011 18:24:00 | NikitaNikaT.