Pohoda
začíná a končí
hranicemi mé tolerance
… o tom by mohli červotoči
mých mozkových buněk
vyprávět…
Někdy je hluboká
jako moře
a někdy se dusím
v tenkém praménku
z vodovodního kohoutku
Lekníny střídá
umrtvující chlór
Rány dveří zase ztichnou
I bez mých otisků
Hranice našich světů
by mohly vyprávět…
… a z kliky voní další touha …
Ve Tvých básničkách se tak ráda rochním :-)), jako by byly zrcadlem, před kterým stojím a dívám se do sebe...
11.08.2011 23:05:00 | labuť