Přiznání
Přiznání
Anotace: inspirováno básní, kterou jsem právě četl.... J.C.senior
Mám také strach
před cestou k bláznivému cíli
z vězení v síťce na motýly
též z básně, jejíž verše klamou
a z "dluhů", které sunu stranou
strach z návštěvy, k níž nejsem zván
strach ze dveří, proč jsou dokořán
strach z polibku v nepravý čas
z ohně jenž vzplál a náhle zhas
strach z hloubky, když chybí schody
z postavy, ležící u hospody
strach z tváře co hledí ze zrcadla
strach o růži, by neuvadla
strach ze snění, že skončí k ránu
že slovem způsobím ti ránu
že pouze šeď můj oblek značí
že vyhýbám se písni ptačí
že nejasný je význam metafor
Proč mám ten strach?
Vždyť jsem již senior!
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk14.02.2006 11:31:00 Cecilka
Pozdrav na polštáři přistál,
lesní loukou voní...
A Valentýn ten dar přichystal? :o)
Láká do snů se projít...
Srdíčkové poděkování
od jedné jedové baby...
10.02.2006 13:47:00 Cecilka
Už něco získal, Hejkal veršový :o)
ale netuším, zda to ví...
baba totiž do ohně přiložila,
i nějakou tu krmi připravila,
v lese je chladno, tak ať vejde dál,
na kus řeči je srdíčkově zván... :o)))
10.02.2006 11:56:00 Krtica
Evidentně, tyhle obavy provázejí člověka celým životem. Uf, nejsem v tom sama. :-)) Napsal to úžasně.
10.02.2006 10:40:00 Cecilka
Cesta se mnohdy výzvou stává...
znalý motýl síťce jen z výšky mává...
verše, co klamou, není třeba duši dát...
a "dluhy", za ty třeba děkovat,
vyvolávají schopnost placení...
i nezvaný host dává navštívením...
dveře dokořán třeba lásku vítají...
a nese jí i polibek, přestože v čas nepravý...
když oheň zhasne, ještě popel žhavý zbyde...
i bez schodů se v hloubku snadno vypravíme...
postava u hospody... asi svoji zkoušku plní...
a ze zrcadla... jenom relativní zrcadlení,
doba odrazu totiž skutečnost leckdy chytá...
růže, byť zvadne, vůni po sobě nechá...
snění též skončí, ale jeho stopy
pohladí tak, jak mnohý nepochopí...
když slovem raníš, možná vlastně hojíš,
lékař o skalpelu a ráně mnohé poví...
že oblékáš se v oblek barvy šedi,
to tvůj je vkus... a tvoje vyvolení...
a píseň ptačí... jémine, té se vyhnout nedá...
vždyť, co je božské, vždy si cestu hledá...
Tak proč se bát?
Možná jen ze zvyku...? :o)
Omlouvám se za "drzost" z babského kotlíku... :o)
