Přiznání

Otevři srdce a přestaň se bát...

25.03.2006 17:09:00 | Roko

Pozdrav na polštáři přistál,
lesní loukou voní...
A Valentýn ten dar přichystal? :o)
Láká do snů se projít...

Srdíčkové poděkování
od jedné jedové baby...

14.02.2006 11:31:00 | Cecilka

Krásně jsi nám tu zazpíval. 100

10.02.2006 18:23:00 | jarynbacin

Už něco získal, Hejkal veršový :o)
ale netuším, zda to ví...
baba totiž do ohně přiložila,
i nějakou tu krmi připravila,
v lese je chladno, tak ať vejde dál,
na kus řeči je srdíčkově zván... :o)))

10.02.2006 13:47:00 | Cecilka

Evidentně, tyhle obavy provázejí člověka celým životem. Uf, nejsem v tom sama. :-)) Napsal to úžasně.

10.02.2006 11:56:00 | Krtica

Cesta se mnohdy výzvou stává...
znalý motýl síťce jen z výšky mává...
verše, co klamou, není třeba duši dát...
a "dluhy", za ty třeba děkovat,
vyvolávají schopnost placení...
i nezvaný host dává navštívením...
dveře dokořán třeba lásku vítají...
a nese jí i polibek, přestože v čas nepravý...
když oheň zhasne, ještě popel žhavý zbyde...
i bez schodů se v hloubku snadno vypravíme...
postava u hospody... asi svoji zkoušku plní...
a ze zrcadla... jenom relativní zrcadlení,
doba odrazu totiž skutečnost leckdy chytá...
růže, byť zvadne, vůni po sobě nechá...
snění též skončí, ale jeho stopy
pohladí tak, jak mnohý nepochopí...
když slovem raníš, možná vlastně hojíš,
lékař o skalpelu a ráně mnohé poví...
že oblékáš se v oblek barvy šedi,
to tvůj je vkus... a tvoje vyvolení...
a píseň ptačí... jémine, té se vyhnout nedá...
vždyť, co je božské, vždy si cestu hledá...
Tak proč se bát?
Možná jen ze zvyku...? :o)
Omlouvám se za "drzost" z babského kotlíku... :o)

10.02.2006 10:40:00 | Cecilka