Nápis

Anotace: Když člověk ví...že už nikdy...

Když prvně uviděl,
jsem tvojí tvář,
slunci jsem záviděl,
tu jeho zář.

Hloubka tvých očí,
hrozně mi schází,
den zase končí
a mě tak mrazí.

V uších mi zvoní,
tvůj krásný smích,
mé oči roní,
krutý loňský sníh.

Ještě mě pálí,
každé tvé objetí,
když jsme se smáli,
mysleli na děti.

Tak tu teď stojím,
jen vítr tiše zpívá,
samoty se bojím,
zase si snívám.

O zítřku spolu,
o spoustě dnů,
kdy budem spolu,
živě, beze snů.

Otevřu oči,
a vidím desku,
hlava se točí,
když v zašlém lesku.

Nápis připomíná,
že tvé mladé tělo,
zakrývá hlína,
že srdce doznělo.