Sladký sen

Pod rouškou světa skrytá v naivitě
a s růžovými sklíčky pod kůží
jen pestrá slůvka chytám do své sítě,
v níž nikdo neví, nechce, nedluží.

Pak vítr zamknu do sluneční záře
a potají vyšplhám po duze.
A z navoněných listů slabikáře
si sestavím svět plný iluze.

A večer budu povídat si s ptáky,
co na tom, že já zpívat neumím?
A budu věřit v lásku, na zázraky,
než rozplyne se krása jako dým...

Zas na stranu mi klesne mládím hlava
a políbí mne něžně sladký sen.
Je šťastný člověk, který ve dne spává...
Je moudrý, kdo zůstává probuzen.