Má vlasy jako ty. Proto s ní spím.
Ne, nemiluju ji.
Z parníku zní harmonika
a Vltava se za soumraku tříští o hradbu náplavky.
Dotýkám se neznáma, kudy jsem prošel už stokrát.
Uvnitř se probouzí myšlenky o cestách a křižovatkách.
Ode mě k tobě
a ke mě od tebe.
Jestli jednou zjistíš,
žes měla jít se mnou,
prosím,
nech si to pro sebe.
.
Pěkná báseň - stručná a přesto je v ní příběh i atmosféra. To mám ráda.. St
18.08.2011 18:09:00 | TetaKazi