Se zavřenýma očima
Vzpomínám, když jsem věřila.
Že věci se nedějí jen tak
A pak zničehonic se rozbrečel mrak.
A když své slzy zapletl
Do vlasů dívce s mašlí
Její život tak popletl
Že dnes neví, kde by ji našli
Ztracená ve svých myšlenkách
Dychtíc po odpovědích – naříká
A z vlasů zlatých vyplétá
Prokletí slz mračích
-
Ale strach se v očích jejích zračí
-
Stále.
zezačátku mě to moc nenadchlo, ale konec to celé umocnil. a aji trošku chápu, byť jsem jinak dost nechápavý. tak.
15.09.2011 20:36:00 | tenflipskáj dysfunkt