Jsem jako,
káva bez cukru...
Jako,
postel bez peřin...
Pořád mi chybíš,
každým kouskem duše...
A v srdci mám střep,
který vytahuji každou noc....
Jsem,
jako šílený kojot...
Co při setmění,
žene se do dalšího průšvihu....
A tvojí tvář,
vidím ve sklence vína....
A je,
tak strašně vážná....
Ne!
Nedokážu se s tím smířit...
Zapálím si cigaretu,
a stejně cítím tvoji vůni....
A v radiu,
hrají pořád tu stejnou píseň...
O tom,
jak moc chybíš mému srdci....
..tohle dobře znám..a je to v tu chvíli k nepřežití,ale...potvrdilo se tisíckrát ověřené..čas to opravdu zahojí i když v tu první chvíli se tomu nechce věřit..
21.08.2011 16:26:00 | Lada 2
asi se budeš muset znovu zamilovat-vyhnat čerta ďáblem a když to nejde silou jde to ještě větší silou:-)
21.08.2011 13:24:00 | la loba