Tiše sedím v pokoji,
jen tak koukám z okna.
A přemýšlím nad obsahem,
těch pár moudrých vět.
Nezapomeň na úsměv.
Vnímej hlas svého srdce.
Využij dne.
A pamatuj na smrt.
Tak tiše sedím v pokoji,
zase koukám z okna.
A přemýšlím nad obsahem,
těch pár moudrých vět.
Když se budu usmívat,
svět bude o to hezčí.
Pak můžu svému srdci naslouchat
a o to budu šťastnější.
Jakmile si vychutnám svůj den,
o to budu bohatší.
Pak i smrt bude jen,
další přechod v mém žití.
Na smrt se myslet má. O to bohatší člověk je. Trošku filozofická zamotanina, ale Ty jí rozumíš. st :-)
16.09.2011 17:10:00 | hatlapatla
Na smrt je dycinky času dost... pěkně a zamyšlenkově napsané, pravdivé. ST!***
04.09.2011 07:24:00 | NikitaNikaT.