Zářím

Zahozené vzpomínky
vymyslely příběh minulosti
Myslí rozpoutané peklo,
ze dna oceánu bolestného.
Jemná ruka naznačila světlo
Sentimentální momenty
slzám daly bytí

A mlha byla tehdy černá
Bolestná posedlost tmou,
když není kdo by ochránil
slunečná rána..

A odpověď..venku nedá se hledat

V samotě nalezená pravda,
krutá k realitě,
ale milována tichem

Hledala jsem ji..
už tolikrát, i na dně
veškerého světa

Prý..
v čisté vodě ryby nežijí

Kam až myšlenky dovedly duši
Do světů, kde se nezpívá ?

A tak hledala teplo,
v plamínku, co doutnal uvnitř srdce
V dálce zvonkohra a klavír,
objaly prázdná místa
Nebe je naplnilo..
A
minulost, co nejde už změnit
..rozpustilo
..v modlitbách

...

"Miluji Tě"