Sama

Anotace: Vzpomínka ve chvíli osamění...

Ležím v posteli,
tělo se mi chvěje,
nikdy jsme čas neztráceli,
teď propadám se do beznaděje.

Kdy Tě zas otevírat dveře uslyším,
vždy tak potichu se ke mě kradeš,
s tebou dostávám se do nebeských výšin,
to jen ty dovedeš.

Vždy když uléháš ke mě,
smysly se mi bouří,
ty počínáš si jemně,
já jen oči mhouřím.

City k sobe nechováme,
jenom spolu spíme,
vlastně se jen skvěle známe
a navzájem se ctíme.