Každá oprať jednou praskne
Každá oprať jednou praskne
Kde skrýváš úsměvy?
Kde skrýváš smích?
Obočí v barvě černé duhy
se chvěje
blesky sršícími
z očí oblačných
které vraždí surově,
rvou myšlenky
na malé kousíčky
aby člověk
opět vstal z popela
a křikem oznámil
že začal zase den.
A sprška broků slov zbytečných
zabíjí krásu představ
ve kterých umírá
bílá sedmikráska
v zrudnutí krajů lístků svých.
Jen chladivá noc
opět vše přikrývá
a ve snech píseň rdousí.
Komentáře (2)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk
nažehlit frak
do noh trnož ponořit
pohledům syro
očím zkoumajím důlky v tváři
jako v mase po porážce
pěkně za čerstva
ustoupit smířením
v rukách s grafitem za nehty - těžko tam hledat budou
hudbu budoucnosti
to raděj zakrýt vše acetonem
nažehlit límec
a hlavu držet vzpříma
co je komu do řevu?
do polštářů?
bouchání sousedů?
...po nočním nádechu sama sebe
sundávajícím pukrle
cukle s přetvářkou
pomatení jazyků zas?
postavit místo věže
hlavu svou
10.02.2006 20:37:00 | Janele z Liků, zvyků vzlyků...
