Mříže osudu

Anotace: někdy je život jako klec

Jsem za mříží vlastního osudu,
jsem za mříží vlastního strachu.
Pusťe mě já tady nebudu,
s hořící loučí na sudu střelného prachu.

Pusťte mě k hvězdám na dohled
a k řece která voní,
slzy z touhy a ze strachu,
chci schovat do hřívy koním.

Jsem za mříží vlastního osudu,
a někdo ztratil klíč,
pusťte mě prosím ke slunci,
já chci z těch mříží pryč.