A je to tu.
Těším se? Mám radost?
Zuřím? Přemáhám zlost?
Pocity jsou smíšené.
Zažívám smutek.
Tam nechce se mi.
ale jsem ráda mezi všemi,
všemi svými přáteli.
Naposled do té budovy,
naposled první zvonění,
naše přání se teď promění
ve skutečné povolání.
Pak střední, výška,
kdy uvidíme se znova?
Až ze mě bude vdova?
To nikdo netuší.
Na druhou stranu se mi nechce.
Učení, úkoly, šrumec.
Proplouvat, jak velký sumec,
celým rokem budu.
Třeba dostanu se
na školu svých snů,
snad čeká nás
řada prosluněných dnů.
pěkně napsané...važ si každé chvilky ve škole strávené protože po maturitě si uvědomíš jak to všechno rychle uteklo...tak jako já... drž se :)
31.08.2011 23:12:00 | Marsinka