Je to zvláštní pocit
Sedět před prahem
Zítřejšího úsvitu.
Léto pomalu zachází
Jako oranžový odlesk nad západem
A vzpomínky hledají trochu smíru
Ve staré touze po citu.
Muž skrytý v ženě,
Žena dřímající v muži
A pár starých otazníků
Vrytých v jedné stěně
Pod rouškou okamžiku.
Je čas odkrýt slova utajená,
Co před časem zašla v zapomnění.
Čas, aby ta nově objevená
Získala svůj prostor k objevení.
…
Léto spolu s mostem přechodů
Odneslo nás daleko, daleko za vodu.
A tak ti, co ještě věří svému osudu,
Dostali další důvod k důvodu,
Proč ještě chodit se svým džbánem pro vodu.
nevím proč ale dojala mne...to asi ten pocit z konce něčeho pěkného :) ST
31.08.2011 23:10:00 | Marsinka
moc se mi líbí ta niterní zpověď... a obraty v básni jsou skvělé, díky té niternost .. ST
31.08.2011 22:56:00 | zelená víla
je celá taková krásně oranžová jako západ slunce, melancholická, a přitom ne depresivní...
31.08.2011 22:54:00 | chicacheca