RUCE

Sarkastické zjizvení duše
balancování na hraně
hluboko ve vesmíru tvého srdce
co pomalinku city sžírá a kouše
nastavíš dlaně
ale nejsou ruce

co by tě objaly
nepustily
a milovaly
oči jako krystaly
co by tě mámily
ale nelitovaly

že na blízku ti mohou být
a hladit tvou ustaranou mysl
když ztrácíš se,v tmavých koutech světa
vedle tebe žít
tak aby dávalo to smysl
jako správně poskládaná věta

když řekneš
miluji tě víc než svůj život
víc než svého vnitřního boha
než ulehneš
a pochopíš důvod
jediný z mnoha

pak ty ruce tě pohladí
a zaženou chmury
když řeknou lásko to nevadí
ty černé můry
zmizí
protože
mé srdce je vždy
plné nadějí.