Smutek hrstky popela
Smutek hrstky popela
Anotace: Nejhorší je, když nemůžeme zahřát své blízké...
Jsem v cizím světě hrstkou popela,
tak bezmocná a jemně nestálá.
To chlad má ústa zamkl do běla,
jen jiskra vlhká ve mně zůstala.
Snad nejsem první ani poslední,
a snad mi někdo přijde na pomoc,
kde vyčkávat mám, než se rozední,
kdy rozplyne se v slunci věčná noc.
Jsem sama mezi svými bližními,
jen slza objala mne ze zvyku.
Jsem obklopena slušně smutnými
a celým houfem zašlých pomníků...
Mně nevadí, že jsem tu zavřena,
že zůstanu tu možná napořád
a časem budu prachem bez jména.
Mě mrzí jen, že nemohu se smát...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Ach,ako velmi ti rozumiem. Blizka duša básnikova stratená v tomto necitlivom svete. Plačem s tebou nad krutým udelom citlivosti, plačem s tebou nad smútkom,prázdnotou vnútra,nenaplňujúcou skutočnosťou.
Nad sebou,za svoju prázdnotu.Nad celým,zostarnutým svetom.Dnes si ma zasiahla.ST :)
12.11.2011 19:14:23 | Terulienka
..mezi pomníky jsou jen těla ,nebo popel z nich,dušičky našich milých létají si v oblacích....
...st
05.09.2011 19:34:00 | Maryje...
..smutná..do smíchu se nejde přinutit..možná by trošku pomohlo, kdybys začala hledat věci, co tě baví a zkusit se zapojit do nějaké činnosti..já vím, je to těžké..
02.09.2011 14:33:00 | Jiná
