Žít jako dřív

Já nechci žít ve zlatý kleci a topit se v penězích,
věčně poslouchat ty kecy, jak už dneska žiju líp.
Že večer vím kam půjdu spát, že mám teplo a svůj byt.
Já však začínám se bát, že takhle se nedá žít.
Nudí mě ta jistota, všechny dny jsou stejně prázdný.
Bez náznaku života, a z toho se asi zblázním.
Zase cítit vůni dálek, obout boty toulavý,
na silnici hladit vánek a čekat kdo zastaví.
Na večer si lehnout v mechu, slyšet zpívat ptáky
a po ránu beze spěchu, hledat znovu dálky.
Každej den mít jinačí, žít pod vlivem náhody,
mít ve vlasech bodláčí, cítit vůni svobody...