Nebe plné duší

Jak dlouho trvá,
než vystoupáme
k vrcholům štěstí,
k síle lásky
a porozumění…
A jaká chvilka stačí
k moři smutku,
k neštěstí
a pláči,
když dech míní
a osud mění…
Život nám bere
a taky dává,
statečně se pere
na okraji břehů,
pevně nás drží
ve věčném koloběhu,
bílé zdi roztírá
černou tuší,
srdce lidí
utápí v boji,
někdo asi umírá,
aby se druhý narodil,
nezbývá než posílat
rozloučení k nebi
plném duší,
odpočívejte
v pokoji…